8.1.
Ahoj,
mame prave par hodin prazdneho casu, nez nam pojede vlak do Varanasi, tak jsem se rozhodl
vyzkouset zdejsi internetove sluzby. Dnesni den jsme stravili prohlidkou Agry, konkretne Tadz
Mahal a Agra Fort. Obe pamatky byly zajimave, predevsim v kontrastu ke vsemu okolnimu
vseobjimajicimu bordelu. Ten byl nejhorsi asi uplne na zacatku, kdyz jsme po pohodovem letu
dorazili do Dilli. Prvni dojmy - smrad, neustale nas nekdo k necemu premlouva a jezdi se absolutne
bez pravidel (casto i v protismeru). Taxik z letiste v pul dvanacty v noci byl docela dobrodruznej
a dost nas vystrasil. Na letisti nam vsichni rikali, ze hotel Namaskar, jasne, jasne a pak se
ukazalo, ze nas taxikar vubec nevi, kde to je a vzal nas do nejkeho turistickeho infa, abysme si
tam zjistili presnou adresu. To se nakonec vicemene podarilo a i kdyz nas nakonec nedovezl vubec k
pozadovanemu hotelu, tak to bylo aspon v pozadovane casti dilli a rovnou pred uchazejicim (v
nouzi) hostelem, kde jsme stravili prvni noc. J
ako uklidneni poslouzilo v televizi shlednuti indicke superstar a telenovely. Druhy den jsme se
nadsene z balkonu podivali na rusnou ulici Main Bazar a pustili se skrz dav k nadrazi. Tam nas
odchytli, ze rezervace jizdenek se delaji uplne jinde a ze nas tam za 20rp vezme autoriksa, jinak
ze to dneska uz nestihnem. Asi z obavy pred vrazednym provozem jsme se nechali zavezt do dalsiho
turistickeho infa, kde nam sdelili, ze dneska i zitra jsou vsechny vlaky z Dilli do Agry plne.
Sice tomu ted uplne neverim, ale teoreticky mozne to bylo. Takze z jednoho vlaku do Agry se
nakonec vyklubalo auto s ridicem do Agry, ktere mame k dispozici i cely dnesek, k tomu hotel v
Agre, hotel ve Varanasi (pry u Gangy, tak jsme zvedavi) a rezervace jizdenek az do Goy. Stalo nas
to seredny prachy (asi 120$ kazdyho), ale byli jsme tim vsim ukecavanim tak zmozeni, ze jsme to
nakonec vzali. Na druhou stranu si ted uzvame asi trochu vetsi komfort nez jsme puvodne doufali.
Vcera vecer jsme se nechali ri
ksou odvezt do nejake indicke restaurace a vyzkouseli jsme prvni indicka jidla. Verze not spicy
se dala snest. Zazivaci potize jsme zatim nezaznamenali. Dneska jsme od rana na prohlidkach.
Nejdrive Tadz Mahal (vstup 15$ na jednoho). Stavba je to zvenci uchvatna a ozvena uvnitr hrobky je
skoro nekonecna. Potom jsme prosli Agra Fort, coz je obrovska starobyla pevnost, odkud se par
stoleti vladlo Indii. Z hradeb je videt na Tadz Mahal. Potom jsme absolvovali obed v dalsi indicke
restauraci a nechali se zavezt na trh. Evidentne se jednalo o nejakou min turistickou cast,
protoze bylo az s podivem, ze na nas nikdo neustale neutocil s nabidkami vseho mozneho a dokonce
to nekde vypadalo skoro ciste.
Myslim, ze se pomalu vzpamatovavame z uvodniho civilizacniho soku. Uvidime, jestli nam za hodinu
dorazi slibene jizdenky a vyrazime za dalsim dobrodruzstvim. Cim dal na jih, tim by to melo byt
levnejsi a prijemnejsi.
11.1.
Listky na vlak nakonec do hotelu dorazily a tak jsme mohli s nasim taxikarem absolvovat posledni
spanilou jizdu neprujezdnou indickou dopravou. Na vlak to bylo 20km, z toho zacpa byla 5. Tech 5
trvalo pul hodiny a zbytek usel az na jedno misto na dalnici, kde jsme kvuli bouracce museli jet
chvili v protismeru. Na nadrazi jsme stravili dvouhodinove zpozdeni rozhovory s opilym vojakem a
mladou indkou programatorkou a jejim otcem. Jizda vlakem probehla pomerne hladce a ve Varanasi
jsme byli dokonce s predstihem, coz dost nechapeme. Tam nas okamzite vyzvedl taxik a zavezl do
hotelu India, kde jsme se mohli hned ubytovat. Tady se tedy luxus cestovky opravdu ukazal. Po
kratkem odpocinku jsme vyrazili na prohlidku Varanasi a to k 6kilometru vzdalenemu brehu reky.
Statecne jsme zpocatku odmitali najezdy riks a tuktuku a vseprodavacu, ale nakonec nas zlomil
neskutecne doterny hloucek deti, ktere na nas kricely a stipaly do rukou a nedalo se jim utect
jinak nez riksou. Mozna byli domlu
veni. Riksa nas zavezla k brehu reky, kde se v delce nekolika kilometru nachazi stovky Ghatu.
Bylo to opravdu zajimave ve vsech ohledech. Indove koupajici se, perouci pradlo a konajici obrady
v Ganze, spousta svatych muzu, zebraci, deti, prodavaci, lodicky a lode, spalovani mrtvych,
vecerni slavnosti, hudba a obrady, to vam asi budem muset ukazat jeste aspon na fotkach. Na
obed/veceri jsme sli do dobre restaurace Keshari, kde jsme se hrozne prejedli, protoze uz mame
trochu mensi zaludky, nez jsme zvykli. Vecer byl prijemne odpocinkovy u televize v pohodli hotelu.
Vcera jsme dopoledne vyrazili opet k brehu Gangy a zaplatili jsme si vylet lodkou kolem ghatu.
Jeden Ind, se kterym jsem si vecer ppovidal, nam udelal pruvodce a pak nas "za odmenu" zavedl do
sveho kramku s ruznymi hadriky. Hadriky byly pekne a original hedvabi, takze nas nakonec, jak
jinak, zase prekecali. Potom uz jsme spechali zpet do hotelu a na vlak a ten kupodivu vyrazil v
planovanem terminu do bhopalu. Nas ud
iv netrval dlouho, protoze behem sedmi hodin nabral vlak asi sestihodinve zpozdeni. Pak uz jsme
mohli klidne spat a v krasnem case 24 hodin jsme nakonec vystoupili kousek pred Bhopalem v
mestecku Vidisha, odkud jsme se dopravili tuktukem do blizkeho Sanchi. Sanchi je jedna z
nejvyznamnejsich budhistickych pamatek, tak jsme zvedavi, co nam zitra ukaze. Dnes jsme akorat
zjistili, ze to ukaze za 5$, ale aspon ceny ubytovani a jidla se dostaly na ocekavanou velmi
nizkou uroven (50Kc za dvouluzak se sprchou na noc). Tak to je dnes vse, za par dni se zas ozvu.
16.1.
Ahoj pratele, pribuzni, chlapci a devcata, zdravime vas ze slunne Goy. Mame asi 3 a pul hodiny,
nez nam pojede vlak na nejakou panenskou plaz, takze jsem se konecne zas dostal k internetu.
Zacnu tam, kde jsem minule skoncil. V patek rano jsme po vydatne snidani z toustu s jamem a caje
vyrazili na prohlidku Sanchi. K tomu caji, Indove piji obycejne Indicky caj, coz je smes cerneho
caje, nejakeho koreni, cukru a mleka a to svarene. Vysledek je moc dobry a sladky caj s mlikem. V
Sanchi se nachazi jedna z nejvyznamnejsich svetovych budhistickych pamatek v Indii (tak to pise
pruvodce a jezdi se na ni divat budhiste z celeho sveta. Tedy hlavne Korejci a Srilancane. Pamatka
spociva zejmena v nekolika na kopci umistenych Stupach, coz jsou takove mohyly slouzici jako
hrobky se svatymi ostatky a pochazi z doby 300 prnl. Vypada to hezky, je to velke a zdobene mnoha
pribehy o budhovi. odpoledne jsme se rozloucili s nasimi ubytovateli a s idilickym Sanchi a
popojeli vlakem do nedalekeho Bhopalu, odkud nam mel jet vlak do Jalgaonu. Vlak mel jet v deset,
takze jsme se rozhodli zajit do mesta na veceri. Blizko nadrazi jsme nasli zajimavy fastfood,
trochu jako Indicky McDonald.
Ja jsem si dal vesele indicky cheesburger a uz mene vesele jsem v nem misto masa nasel provazek
(snad provazek). Indove uznali, ze to neni uplne v poradku a nemusel jsem to platit. Cestou z
fastfoodu zpet na nadrazi se pode mnou najednou propadl kus chodniku a slapnul jsem do nefalsovane
Indicke stoky. A to stoji za to. Na nadrazi jsem si pak uzival docela absurdni situaci, kdy jsem
si na indickem tureckem nadraznim hajzilku z boty smyval mocku ze stoky a stal jsem pri tom v
hovnech. Ale co te nezabije, to te posili, takze 4hodinove zpozdeni vlaku me uz vubec nerozhazelo.
Vlak nakonec vyjel a do ciloveho Jalgaonu stahnul zpozdeni na pouhe dve hodiny, takze jsme to
malem zaspali a to i pres to, ze na nas ctyri tentokrat vysly jen dve luzka Z Jalgaonu uz to byla
jen hodinka cesty autobusem (nas prvni a zbesile rychly, aspon na Indicke pomery) do Ajanty.
V Ajante zacala dalsi cast nasi cesty a to oblast starobylych jeskynnich chramu. Nachazi se tam
velmi rozsahly komplex jeskyni vytesanych do skaly, cca 25 jeskyni po obvodu velke udolni steny.
Jsou zdobene, ve vsech jsou ruzne sochy a reliefy s vyjevy Budhy a starych pribehu. Nektere
jeskyne pak byly prevzaty a prezdobeny Hinduisty. Podobne jeskyne jsme navstivili i druhy den v
Elore, kde je navic obrovsky skalni chram, ktery pry ze skaly vytvarelo 10000 lidi asi 100 let.
Noc mezi Adjantou a Elorou a i tu dalsi jsme se ubytovali v hlavnim meste statu - Aurangabadu.
Misi se tady bidhiste, hinduiste, muslimove i krestani a ma to docela zajimavou atmosferu. Uz jsme
se naucili trochu orientovat v tom, kolik co stoji a usmlouvat aspon trochu rozumnou cenu. I kdyz
nas asi porad jeste tezce berou na hul, tak uz jsme se dostali na ceny pro evropana velmi
prijemne. Taky uz nejsme tak vydeseni z Indicke civilizace a lidi. Pravda, je tu vsude neskutecna
bida a bordel, ale uz je to pros
te soucast indie, ktere se cestovatel nemusi az tak bat. Prodavaci jsou nekdy stale hodne
doterni, na druhou stranu Indove vzdycky radi poradi a pomuzou, kdyz clovek neco potrebuje.
V pondeli rano jsme prejeli vlakem kus do Manmadu a odtud jsme meli rezervaci na vlak do
Madgaonu, coz je v Goe. Goa je byvala Portugalska kolonie a v soucasnosti je to hlavni Indicke
letovisko, tak uz se tesime, jak se ted budem par dni valet na plazi. Po tom 10ti dennim cestovani
uz to docela potrebujeme. A nase zazivani mimochodem trochu taky, ale zatim nic vazneho.
18.1.
Zdravime z Goy!
Voda je dneska o neco studenejsi, uz nema optimalnich 30 stupnu, jako vcera, ale jen neco kolem
28. Krome tehle neprijemnosti nam opravdu nic neschazi. V utery odpoledne jsme narvanym spinavym a
pomalym vlakem dorazili do vesnice Canacona, odkud nas motoriksa hodila primo na palmovou plaz
priznacne pojmenovanou Palolem. Tady jsme stridave prijimali a odmitali nabidky ubytovani v
ruznych palmovych chatkach, az jsme prijali jednu za 200rp za chatku pro dva na noc. Chaticky jsou
super, stoji na vysokych kulech a maji strechu a steny z palmovych listu a z modreho igelitu,
ktery supluje modre nebe To by ale ani nemusel, protoze modre nebe tu je a to poradne. Tedy krome
zapadu slunce, kdy asi pul hodiny prochazi od modrofialove do rude a oranzove. Nas denni program
ted sestava zejmena ze sluneni na lehatkach na plazi (to je ta vic vysilujici cast dne), koupani
se ve vode casto teplejsi nez mirny primorsky vetrik, pojidani kokosu, popijeni piva znacky
Kingfisher a obcas to prolozime
vybornym jidlem nebo kulecnikem. Ja jsem se teda vcera unahlil a zahral jsem si na plazi fotbal
s domorodci (prevazne osazenstvem jedne vedlejsi Thajske restaurace), z cehoz jsem se pak musel
opet vzpamatovavat na lehatku. Aby to nevypadalo tak blbe, tak jsme se byli projit na oba konce
nasi srpkovite laguny. Jeden je zajimavy tim, ze pri odlivu je to poloostrov a pri prilivu ostrov.
O tom jsme se presvedcili dnes rano, kdyz jsme si udelali projizdku lodi na pozorovani delfinu.
Par jsme jich dokonce zahledli, ale zadne blizsi setkani se nekonalo. Pri ceste zpatky jsme
propluli prave uzinou mezi pevninou a zminovanym polo/ostrovem. Na pevnine cekaly opice, ktere se
na ostrov nestihly vratit pred prilivem. Za zminku stoji jeste vcerejsi vecere, kdy jsme poradne
ochutnali zdejsi morske plody. Jirka si dal zraloka kladivouna na grilu, Jitka tygri krevety,
Magda kingfish na spizu a ja sepii. Vsechno to bylo vyborny a zaplacli jsme to smazenym bananem a
lahvi mistniho vina.
K tomuhle vsemu si jeste muzete pricist, ze jsme sem prijeli po desetidennim cestovani po
vnitrozemi a po spinavych zaprasenych mestech a asi bude jasne, ze si pripadame jako v raji.
Pravda, trochu turistickem, ale da se to snest. Goa je navic vyjimecna svym statutem byvale
portugalske kolonie a na kulture a lidech je to dost znat. Vsechno je uvolnenejsi a o poznani
evropstejsi. Pred par desitkami let to bylo misto hojne navstevovane hipies a neco z te doby tu
zustalo i dnes. Bez obav se tady pije, huli a provozuje joga.
Za chvili asi pujdeme ochutnat nejaky misti drink a zitra se zas vydame na cestu dal na jih.
Cekaji nas asi vedra, projizdky na lodickach a slonech a podobne neprijemnosti. Taky uz mame
koupene listky na cestu zpatky do Dilli, takze tady snad nezustanem nadobro.
22.1.
Dneska jsme videli slony ve volne prirode. Byli od nas asi 60 metru a delilo nas jen
krovi a louka. Tygr se nastesti neukazal. Pozorovani probihalo na celodennim vyletu
do tygri rezervace v Periyaru v Kerale, u ktere se ted nachazime.
V patek jsme si zbalili fidlatka a rozloucili se s odpocinkovou Goou. Nastoupili
jsme opet na vlak a precestovali jsme necelych tisic kilometru na jih. Uz pri
prestupu v Mengalore bylo znat civilizacni rozdil mezi jihem a severem; nadrazi bylo
uklizene, ba dokonce ciste, nikde zadny zebrak a v nadrazni hale fungoval jizdni
informacni system s dotykovym displayem. Cestou jsme ale pozorovali hlavne promenu
krajiny, ktera se stavala zelenejsi a barevnejsi, objevila se zavlazovana ryzova pole
a sposta palem. Chvilemi to vypadalo jako z filmu o africe. Kazdopadne takhle daleko
a takhle na jihu jeste nikdo z nas nebyl. Asi po dvaceti hodinach jizdy jsme dorazili
do Keraly, do mesta Aleppi, ktere je prezentovano jako Indicke Benatky, coz celkem
odpovida. Mesto i prilehle okoli je protkano vodnimi kanaly a prave vodni zivot a
doprava urcuji raz cele oblasti. Specialitou jsou zde bambusove hausboty, ktere se
daji pronajmout i s posadkou za nekolik tisic rs na den a da se pak jezdit po
kanalech co hrdlo raci. Nam stacila trihodinova projizdka nemotorovou (tedy
zoufale pomalou) lodkou a vecer jsme si jeste chteli dat morske speciality ve zdejsi
podle pruvodce vyhlasene restauraci. Pruvodce je bud zastaraly nebo lze, protoze
vetsina restaurace vypadala jako nadrazka a nemeli polovinu veci na listku vcetne
vseho morskeho. Druhy den jsme vstali v sest (uz chvili pred tim nas budil zbesily
zpev Muezina) a naskocili jsme na lodni autobus do mesta Kottayam. Tricetikilometrova
cesta zabrala asi dve a pul hodiny a dosytosti jsme si uzili vyhledy na reku a jeji
okolni faunu a floru. Z Kottayamu nalsedoval ctyrhodinovy presun autobusem do hor, k
prirodni rezervaci Periyar. Projizdeli jsme po uboci strmych horskych svahu, na
kterych se ke konci zacaly objevovat cajove plantaze. Jak pojedem zitra odsud zpatky
dolu, to radsi nechcem vedet, protoze Indicke autobusy jezdi zasadne vsude naplno, a
to hlavne zkopce do zatacky v protismeru.
Tady v Periyaru jsme meli puvodne v planu prespat na posedu primo v parku, ale
ukazalo se, ze to je jednak pekelne drahe, a jednak momentalne zrusene. Takze nas
ukecal jeden mistni turisticky podnikavec, ze nam domluvi celodenni vylet parkem a
sezene levne ubytovani s vyhledem do parku. A svete div se, nekecal. Ubytovani je
bajecne, v bambusove a moc pekne chatce, ktera stoji jednou stranou primo na hranicni
zdi parku, takze bliz uz to fakt neslo. Navic u chatky je i plosina, kde popijeje
caj, muzeme sledovat, co se na louce za zdi deje. Spatrena byla lan, divoka prasata a
spousta ptaku.
Vcera po ubytovani jsme se rozhodli shlednou i neco z Inidicke kultury a rozdelili
jsme si ukoly tak, ze ja s Jirkou jsme sli na predstaveni tradicniho Keralskeho
bojoveho umeni a Jitka s Magdou utrpely predstaveni tradicniho Keralskeho tance,
ktery spociva hlavne v mimice obliceje a divokem pomalovani a kostymech. Co se tyce
boje, tak se sice nejdnalo o zadne Shaolinske zazraky, ale zajimave to rozhodne bylo.
Hlavne ukazka boje s dvoumetrovym pruznym mecem (takovy pruh tenkeho ohebneho plechu)
na nas udelala dojem. V pruvodci jeste pisou, ze po zvladnuti vsech stupnu boje se
zbranemi a beze zbrani jsou bojovnici zasveceni do umeni pusobeni primo na nervova
centra. Tanec spocival v tom, ze behem 45 minut dva herci predvadeli pomoci mimickych
vyrazu svadeni nebeskeho mladika zenou (kterou hral pochopitelne muz). Scena byla
zajimava jen posledni dve minuty, kdy si zena nasadila upiri zuby a mladik ji za to
usekl nos, bradu a prsa. Vecer jsme pak jeste videli v televizi film Ex
orcista 2. Tolik ke kulture.
Dnes rano nas vyzvedl motoriksa a odvezl nas do nitra parku na shromazdiste
vyletniku. Objednali jsme si celodenni vylet bamboo rafting. Spolu s nekolika Brity
jsme tvorili skupinku 11 lidi a vedlo nas 5 pruvodcu. Vyrazili jsme na pochod do
lesa. Z pocatku to vypadalo tak nejak rozpacite. Videli jsme sice velkou veverku a
jednu cernou opici, ale jinak nic moc - strom, ktery poskrabal tygr, kostra, kterou
ohlodal tygr, strom, ktery poskrabal gepard a ze slonu jsme videli jen to, co po nich
zustalo na ceste - hovno. Take les nas moc neohromil, velka cast vegetace se moc
nelisila od te ceske, poradna dzungle pry zacina az asi sto kilometru dal na jih, ale
tam uz turisti zas nesmi. Asi po dvou hodinach jsme dorazili k vode. Pro upresneni,
rezervace se rozklada na plose 777 km ctverecnich kolem umele vytvoreneho jezera,
ktere ma rozlohu 68 km ctverecnich. U vody jsme po snidani nasedli na bambusove vory
a jali se padlovat po jezere. Takze krome toho, ze jsme prd videli, jsme se j
este museli snazit. Ale zvrat prisel zanedlouho, kdyz jsme opet pristali u brehu.
Pruvodci totiz objevili v dalce slony a po kratkem priblizovani jsme se dostali az na
par desitek metru od nich. To je sice dal nez ve vetsine zoo, ale to, ze mezi slony a
nami nic nebylo, a ze to byli divoci sloni, kteri maji pry ve zvyku rozslapavat
vypravam nocni tabory, pusobilo silne. Sloni byli 4, jeden byl malej a valeli se na
zadech v bahne (rika Jitka). Cestou zpet jsme videli jeste par divokych prasat, ve
velke dalce bizony a jeste jednoho slona, ke kteremu jsme priblizili pro zmenu po
vode.
Nas vylet za slony do tygri rezervace tedy muzeme prohlasit za uspesny. Zitra nas
ceka prohlidka pestovani koreni, cajovych plantazi a cajove tovarny.
27.1.
Tak jsme se zase jednou poradne spalili, nastesti jen od slunicka. Jsme totiz z
uplneho jihu Indie zpatky na plazi v Goe.
V Peryiaru jsme ukoncili pobyt prijemnou a zajimavou prohlidkou plantazi koreni,
cajovych plantazi a tovarny na zpracovani caje. Provadel nas nas ubytovatel a
srandovne znejici, ale celkem srozumitelnou anglictinou nam u koreni vysvetloval, co
je ktera rostlina zac, jak se zpracovava a jak se pouziva. Nejlepsi bylo koreni,
ktere odstranovalo sladkou chut - sprite byl po nem jen horky a kysely. Cajove
plantaze a nasledne tovarna mely kouzlo kolonialniho vychodu i presto (a nebo prave
proto?), ze jih Indie je znacne komunisticky. Tedy ne v tom smyslu, jaky si
pamatujeme z cssr, ale je to takova zajimava smesice socialismu (bez socialniho
systemu), kapitalismu (s centralnim rizenim) a kastovniho systemu (kam zmizela tridni
rovnost?). Ale vypada to, ze jim to tady docela funguje. Po zbesile ceste autobusem z
hor zpatky dolu jsme dlouho hledali ubytovani v Kotayamu. Bohuzel akorat ten den zde
meli Indove nejaky sjezd nepracujiciho lidu a skoro vsechny hotely byly uplne
obsazene. N
akonec jsme se nekam vmackli a druhy den jsme prejeli vlakem do Trivandrum a odtud
pak autobusem do Padmanabhapuram, kde jsme ucinili prohlidku stareho Keralskeho
palace (nejvetsiho). No, palac zel prazdnotou a seslosti vekem a nejzajimavejsi na
tom vsem byl obed pred prohlidkou, kdy jsme se odvazili do prave indicke jidelny, kde
servirovali vsem jedno jidlo a omacky dodavali z kybliku. Prezili jsme. Zbyvalo nam
par hodin do vecera a po kratkem rozhodovani jsme si rekli, ze kdyz uz jsme tady, tak
se podivame az na konec sveta a taky ze jo. Dojeli jsme autobusem jeste kousek do
mesta Kanyakumari a to je nejjiznejsi cip Indie (8. rovnobezka). Kdyz clovek stoji na
utesech na plazi pod mestem, tak na vychode je Bengalsky zaliv, na jihu Indicky ocean
a na zapade Arabske more. Zapad slunce jedna basen. Mestecko dycha takovou zvlastni
orientalni atmosferou, nejvice asi arabskou (ackoli tam jsou akorat dva krestanske
kostely a obrovsky hinduisticky chram). Je zrejme, ze dal uz jsme
se proste dostat nemohli, takze nezbyvalo nez se autobusem a pak vlakem vydat
nazpet na sever. Ale neodpustili jsme si jeste zastavku v Suchindrumu, kde jsme byli
za tucny baksis provedeni dalsim obrovskym hinduistickym chramem a videli jsme
petimetrovou sochu Hanumana a Shivova byka.
Dnes v 5 rano jsme po tydnu stravnem v Kerale vyskocili z vlaku ve stare dobre
Canacone a nechali se riksou zavezt na plaz Agonda. Behem dne jsme zjistili, ze plaz
je to docela malebna (i kdyz nam tam chybi palmy), je na ni opravdu jen par lidi, ale
bohuzel je spinava jako prase (Indove ji pouzivaji dost jako skladku). Takze jsme jim
tam nejaky bordel pridali a poodjeli do provereneho Palolemu, kde se chystame 4 dny
si valet sunky a poradne si uzivat prazdniny.
2.2.
Tak jsme u konce nasi cesty, zpatky v Dehli.
Druhe kolo rekreace v Goe probehlo bez vetsich prekvapeni. Opet bambusove chatky,
more, slunicko, fotbal, kulecnik a pohoda. Ty ctyri dny nam utekly jako voda. Za
zminku stoji asi jen par veci a to jednak nase kulinarske pokusy, kdy jsme si pri
oslave mych narozenin dali humra a Palii si pak jeste vyzkousel vypreparovat dva
kraby. Vsem to hrozne chutnalo a bavilo je hledat, co vsechno se z tech potvor da
snist a jak krabum fungujou klepeta. Druha zajimava udalost byli opet delfini, kteri
jedno odpoledne pripluli az na kraj nasi zatoky a ze brehu bylo videt, jak jich tam
skupinka dovadi. Me to nedalo a plaval jsem se na ne podivat zblizka. Nakonec jsem
doplaval asi tricet metru od nich a byl to teda zazitek, mozna jeste lepsi nez sloni.
Ostatni sice za delfiny neplavali, ale sli na (polo)ostrov, kde byla dzungle,
tropicke vedro a orli hnizdo. S Goou jsme se rozloucili skoro se slzou v oku (a s
provetranou penezenkou) a nasedli naposledy do vlaku. Cekala nas dvoudenni jizda pre
s pul Indie az do Dehli. Bohuzel, kdyz uz jsem si rikal, jake mame stesti, ze
nikomu z nas jeste nic vazneho nebylo, tak me prepadla nejaka zbesila prujemhorecka a
prvni den a noc jsem stravil ve vlaku s prijemnou teplotou 39.1 a castymi vylety na
utulny vlakovy zachod. Druhy den jsme nasadili antibiotika, ty rychle zabraly a ted
uz mi zbyla jen celkem obycejna chripka a nachlazeni (netusim, kde jsem to na plazi
sehnal).
Do Dehli jsme dorazili dnes rano a po snidani a odpocinku jsme vyrazili do mesta.
Nase dojmy uz jsou opravdu daleko prijemnejsi, nez pri prijezdu. Tehdejsi cesta z
letiste do mesta a zkusenost s vlakem a turistickozlodejskou kancelari nam ted
prijdou jak z nejake Indicke pohadky, dnes nam zde nedela problem skoro nic. Zvladli
jsme cestu metrem (asi nejcistsi, nejvymakanejsi a nejvice zapadni vec, co jsme v
Indii videli), prohlidku nejvetsi Indicke mesity, prohlidku obrovske Cervene pevosti
(bohuzel zcela neudrzovane), navstevu McDonalda (s indickymi hamburgery),
dzinistickeho chramu s ptaci nemocnici a videli jsme nejaky alegoricky pruvod se
spoustou rozladenych dechovek. Zitra si asi jeste projdem nejakou obchodni zonu a
vecer hura na letiste a konecne domu.
